Ponožkové kulatiny

Dnes je tomu na měsíc přesně od zrodu prvního ponožkového exempláře z dílny Klubu Pánů z Ponožkovic. Slavíme desáté narozeniny.

Jistě se mnou souzníte, že Klub si získal pozici společensky významné – až nosné – ponožkové instituce. I tak si nejsem jist, že oslavy jsou namístě. K číslu deset totiž musím vznést závažné výhrady.

Ano, narážím na desítkovou soustavu jakožto převládnuvší numerický systém. Není sporu o tom, že v pozadí tohoto třpytivého úspěchu stojí špinavá diskriminace prstů u nohou ve prospěch urostlejších sourozenců na horních končetinách.

Možná Vás má silná slova uvádí do rozpaků. Možná jste uvykl vnímat desítku jako nanejvýš praktickou, tak říkajíc kulatou cifru. Zkusme si však na moment odmyslet výhody plynoucí z pozice exponenciálního základu dekadické soustavy.

Vězte, že v tu chvíli se výčet největších předností omezuje na jednoduché pantomimické vyjádření desítky pomocí vztyčení všech výčnělků na obou předních končetinách několika málo živočišných druhů.

Oproti tomu nevýhod je přehršle, přičemž na prvním místě jistě stojí špatná dělitelnost. Tolik populární třetiny, čtvrtiny a šestiny jsou všechny problematické, neboť desítka je zkrátka aritmeticky nepoddajné numero.

Nemusíme chodit daleko po číselné ose, abychom našli krotší druh. Jen si vezměte, kolik trojek by ocenilo spíše dělení dvanáctky nežli desítky. Každý by dostal čtyřikrát a nikdo by si nemohl nic vyčítat.

Život ve dvanáctkové soustavě by nám přinesl uspokojivější dělení a násobení. Neverbální znázornění dvanáctky je navíc jen nepatrně odlišné od desítky. Nedisponujeme sice dvanácti prsty na rukou, máme však ještě dvě půvabné nohy, které je škoda neukázat, obzvláště jsou-li řádně ponožkově oděny.

Mladí školáci by jistě ocenili pohybově dynamičtější hodiny matematiky. Tyršovské heslo, že ve zdravém těle sídlí zdravý duch, by rázem získalo nový význam, především kvůli číslu dvanáct.

Ostatně dvanáctková soustava nám není zcela cizí. Kupříkladu členové Klubu Pánů z Ponožkovic dostávají do své poštovní schránky nové ponožkové načiní dvanáctkrát do roka.

I přes mé výtky jsme se však rozhodli cínové jubileum oslavit. A to konkrétně ze dvou důvodů.

Zaprvé jsou jak náš ponožkový ústav, tak i desítková soustava bezesporu jemně propleteny látkou dnešní společnosti a jejich průsečík je tak zaznamenáníhodný.

Zadruhé můj návrh na odložení oslavy kulatin o dva roky se mezi kolegy setkal s negativním postojem doprovázeným pohrůžkou dvanácti (namísto deseti) ran egyptského kalibru.

Nezbývá mi tedy nežli radostně vyhlásit všeobecné ponožkové veselí.