Duben '24

Nosný umělecký směr druhé poloviny dvacátého století odpovídá jednoznačně nikoliv. Abstraktní expresionista totiž věřil, že čím více odcloníme spoutané vědomí, tím hlouběji lze proniknout do divokého podvědomí.

Větříte-li podobnost s freudovskou psychoanalýzou, větříte správně. Sigmund Freud i Carl Jung popsali skrytou a podmanivou dimenzi lidské duše, jíž nemohli umělci odolat. Příkladů je jako máku, ale proč nezmínit hned ten nejznámější.

Přestože ikonický Jackson Pollock zemřel mlád a namol, jeho protialkoholní léčba pomocí Freudovy metody přinesla úspěch alespoň na poli uměleckém. Díky ní totiž začal s obligátní cigaretou v koutku a plechovkou (barvy) v ruce pobíhat nekontrolovaně po plátně a tvořit své akční malby. Již v roce 1949 se magazín Life směle ptal: „Je Pollock největším žijícím malířem?“

Kovbojsky vzhlížející svéráz dodával mazanicím náboj tvrzením, že každý malíř maluje to, čím skutečně je. V tento okamžik prosím opět pohlédněte na své vlastní dílo. Snad jste s autoportrétem svého podvědomého já {if $zakaznik['pohlavi'] == 'zena'} spokojena {else} spokojen {/if} .

Ještě více ale doufám, že Vás na dubnovém exempláři uspokojí abstraktně vyjádřené podvědomí Vašeho věrného ponožkového sekretáře. Přiznávám, že jsem byl při tvorbě ve všech směrech střízlivější něž Pollock. Na druhou stranu jsem skutečně vytvořil to, čím jsem. Ponožkou.