Červenec '20

Určitě si povšimte, že červencový model je zčásti zahalen do černého hávu. Černá to přitom v Ponožkovicích neměla vždy jednoduché, a dokonce i samotný Hubert Ponožka, známý to milovník všech barev a odstínů, se o ní mohl vyjádřit pochybovačně či dokonce nepochvalně.

Na jeho obranu je však třeba podotknout, že ve světě pánských ponožek nelze hovořit o útlaku černého, nýbrž spíše o jeho přetlaku. Nemilosrdné pohlcování světla všech vlnových délek v oblasti pánského nášlapníku však nebylo pouhým módním trendem či nesmělou konvencí. Nezřídka se jednalo o výslovná pravidla, ať již pod hávem etikety, pracovní uniformy či jiného eufemismu pro systémové vyčlenění nežádoucích barev.

Ano, diskuse je to nepohodlná, avšak postavme se k ní nártem a pohleďme rovnou na barvu nejvíce utlačovanou: růžovou. Ještě v 18. století byl přitom růžový odstín výrazem luxusu jak v dámské, tak i pánské garderobě. Levná průmyslová barviva však dříve vzácný odstín zpřístupnila masám. Nejrychleji se příležitosti chopily podnikatelky v hodinovém pohostinství, jimž se zamlouvala podobnost s lidskou pokožkou a domnělá iluze nahoty. Výsledkem nebylo pouhé „zdámštění“ růžové. Promiskuitní meziválečné období skotačící v rytmech svůdného jazzu uvrhlo růžovou na samé dno společenského žebříčku.

Díky módním ikonám, jakými byli kupříkladu král Elvis a jeho věrný Cadillac, se vnímání společnosti časem posunulo. Avšak kousek ještě chybí, či spíše do července chyběl.