Říjen '19

Pravidla byla prostá. Jeden hráč představuje titulního opeřence, jenž pohřešuje svou čepičku. O této neblahé situaci nejprve obeznámí své protihráče a poté dodá, jakou měla hučka barvu. V tu chvíli hra začíná a rozzlobený čáp se snaží klovnout či se alespoň dotknout některého z prchajících soupeřů. Ti si krom úprku mohou také opatřit imunitu nalezením předmětu v témbru chybějící čepky.

Unikat čápovi lze v mnoha úrovních obtížnosti. Například v našem klání hned první čáp ztratil čepičku petrolejové barvy. Nejdříve se úkol zdál směšně lehký i klubovém sekretáři Hubertu Ponožkovi, neboť petrolej je přece čirá kapalina.

Se stoickým klidem tedy Hubert pozvolna smočil dva prsty ve sklenici s vodou. Čáp ve spojení s ostatními neklovnutými radními však trval na tom, že petrolejová je zelenomodrá, neboť je odvozená od jednoho z odstínů, které čas od času vytváří surová ropa.

Hubert zkusil argumentovat: „Petrolejová barva by mohla být nanejvýš ještě plamenně žlutá, neboť petrolej se na konci 19. století stal nejpoužívanějším svítidlem. A dokonce tak pravděpodobně zachránil od vyhynutí vorvaně obrovského, jehož tuk byl do té doby nejžádanějším substitutem!"

Ani s tímto tvrzením však nepochodil a stal se tedy novým čápem. Nikoliv však na dlouho. Z rukávu totiž vytáhl fialové eso, načež nejeden pošetilec zaměnil spektrální fialovou a smíšenou purpurovou...