Srpen '26

To je přesně problém, který zhruba před osmdesáti lety vyřešil jeden štamgast hostince Queen’s Head v jihoanglickém Dorsetu. Do vajíček při vaření – očividně – nevidíme. Postavme tedy na plotnu vedle hrnce průhlednou nádobu a napusťme ji něčím, co se při vaření zcela viditelně změní přibližně ve chvíli, kdy jsou vajíčka uvařená. Volba padla na vosk ve vodě. Za studena leží ztuhlý na dně. Teplem však roztaje, jeho hustota klesne pod hustotu vody a vosková bublina začne pomalu stoupat. Když vypluje na hladinu, jsou vajíčka hotová.

Patent díru do světa neudělal. Tedy až do roku 1960, kdy do stejného lokálu s jediným funkčním exemplářem na světě zavítal jistý Edward Craven Walker. Naštěstí zaujatě sledoval i to, jak se na hladině časoměřiče vosk opět ochladí, takže začne klesat zpět ke dnu. Voskové bubliny se tak při určité teplotě pohybují pomalu nahoru a dolů. Občas se některé hypnoticky spojí.

Walker, bývalý letec a producent nudistické kinematografie, byl vnímavý muž. Ihned pochopil, že diskutovaný aparát především navozuje uvolněnou atmosféru. Tak vzniklo to, čemu dnes říkáme lávová lampa.

Málo věcí vzniklo jako řešení praktického problému a přežilo pouze díky svému vzhledu. Většinou lidé vymyslí něco užitečného a vzhled ladí teprve časem. Výjimek není mnoho a ponožky mezi ně – ruku na kotník – nepatří. A tak, lávová lampo, smekáme!