Duben '26

Na jeden vrchol triumvirátu nemůžeme postavit nikoho menšího nežli Immanuela Kanta. Geniální Prus tvrdil, že krása je to nejsvobodnější, co lidská mysl zná. Zážitek z ní nemá žádný účel ani smysl. Jen potěchu. Od robotického pedanta, jehož denní procházky byly časovány tak přesně, že si dle něj obyvatelé Královce seřizovali hodiny, to byla vskutku vzletná myšlenka.

O něco přízemněji věc viděl americký filozof umění Denis Dutton. Estetický instinkt je sice vrozený, bezesporu však účelný. Matička evoluce nás naučila obdivovat věci přinášející prospěch našemu druhu. Řadí se sem výběr atraktivního partnera pro zdravé a silné potomstvo i uklidňující pohled na otevřenou krajinu neposkytující úkryty pro šavlozubého tygra.

Taktéž Pierre Bourdieu spatřoval kořeny estetického vkusu v naší minulosti, nikoliv však tak dávné. Francouzský sociolog byl přesvědčen, že lidský vkus od narození formuje společnost, a to dokonce dle toho, do jaké sociální vrstvy jedinec spadá. Pro příklad netřeba chodit daleko. Zatímco ponožkovým plebejcům imponuje barva černá či jiný nudný monolit, ponožkový šlechtic si libuje v pestrosti.

Mohou tedy za onen příjemný pocit při pohledu na Váš nejnovější ponožkový exemplář společenské podprahové vlivy, pradávní předci či se jedná o bezúčelný vedlejší efekt Vašich bujných mozkových závitů? Pakliže souhlasíte, že je toto správně formulovaná otázka, je vše tak, jak má být.