Únor '26

U schodů je to dvojsečné. Třeba takový Karel Španělský, následník krále Filipa II. Habsburského, si v roce 1562 moc nevšímal příkrého schodiště, spadl a poranil si hlavu. Úraz jej k nepoznání změnil, a i jeho otec nakonec seznal, že doslova na hlavu padlý princ ke kormidlu největší říše tehdejšího světa nemůže.

Tenkrát ještě v Evropě neexistovalo téměř pět tisíc stránek unijní a národní legislativy upravující výstavbu bezpečného schodiště. Správně navržené schody totiž poskytují lidským nášlapníkům takřka nadlidskou schopnost ladného odboje proti přísné maceše gravitaci.

Není to však dílem náhody, nýbrž tisíců let pokusů a bolestných omylů. Nejstarší dochované schodiště se nachází v palestinském městě Jericho a jeho stáří se odhaduje na více než deset tisíc let. A ani v druhém desetitisíciletí své existence schody rozhodně nepolevují.

Ba naopak žijeme ve zlatém věku schodů. Ve městech, kterážto hostí většinu vícepodlažních domů, se dnes pohybuje více lidí než kdykoliv dříve. Ano, pomáhají výtahy. Avšak jak každý hasič a třeba i zpěvák Richard Müller dobře vědí, ke každému výtahu musí existovat i záložní schodiště.

Dvě věci se tedy jeví navýsost zřejmé. Posunout se lidstvo může nejen kupředu, nýbrž i vzhůru. Stejně tak nemusí být velký vynález dílem jiskrného okamžiku v geniální mysli, leč pokroku lze dosáhnout i pomalu – doslova krok za krokem.