Září '24

Nechme však stranou pojmenování i to, že se jedná o kosmického „drobečka“ těžkého jako tisíc Sluncí. Nás totiž zajímá, že je to hvězda červená. Barvičky, to je naše. Ale nejen naše. Kdo by to byl řekl, že i astronomy strnule hledící do nekonečné vesmírné temnoty zajímají ze všeho nejvíce barvy. Konkrétně se snaží odhalit takzvané spektrální čáry, jakési světelné „otisky prstů“ chemických prvků.

Díky tomuto jevu můžeme s jistotou říci, že rudá kráska Betelgeuse je doslovnou „železnou lady“. Její působivá gravitace drtí nejen lehounké atomy vodíku, jako to dělá naše Slunce, nýbrž i daleko těžší prvky až po železo. Z něj již ale ani Betelgeuse nic nevymáčkne. A tak atomová fúze zpomaluje, železo se usazuje a stálice se nervózně červená, jako by tušila, co se bude dít.

Chladnoucí obryně se brzy začne hroutit pod svou vlastní tíhou. Tlak v jádru rychle roste a dochází k výbuchu. Tomu vůbec největšímu možnému, neb zazáří supernova a to je v naší okem pozorovatelné kosmické předzahrádce úkaz nadmíru vzácný.

Betelgeuse vypadá více než připravená na své velkolepé finále. Před pěti lety zvláštně zabublala a letos nezvykle poblikává. Odborníci se vzrušeně shodují, že exploze do ruda rozpálené železné lady nás dozajista ozáří někdy mezi zítřkem a zářím roku 102 024. V kosmickém měřítku tedy co nevidět.